Řidič mezinárodní dopravy se vrací domů

19 prosince 2021

Mnozí vedeme již léta společnosti v odvětví logistiky. Mnozí jsme strávili léta nákupem a prodejem nákladních vozidel a najímáním a propouštěním řidičů, bez nichž by žádná společnost podnikající v oblasti nákladní dopravy nemohla fungovat. Léta jsme odpovědní za přepravu zboží v nejrůznějších odvětvích, jeho vyzvedávání, manipulací s ním a včasné doručování. V oblasti dopravy by mělo všechno šlapat jako hodinky. Naše doprava je úzce propojena v souvislém řetězci, který propojuje celý logistický systém. Každé prodlení vede k dalším prodlením, práce je dynamická a plná adrenalinu. Ani přes dokonalé a přesné plánování nikdy nevíte, co se stane a kdy. A dojde k tomu, když to nejméně čekáte.
Přemýšleli jste ale někdy o tom, jaké je to pro řidiče nákladního auta, který představuje jedno z nejdůležitějších ozubených koleček v celém logistickém soukolí, když se vrací domů?
Zamysleli jste ser někdy nad tím, že i řidič má své blízké, rodinu, děti, přátele, má své plány, povinnosti, závazky, oslavy, problémy, radosti, zdraví, zkrátka svůj čas a svůj život?
Na blogu jedné zasilatelky na adrese https://instaspedytorka.pl/ jsem našel velice dojemný text, který se zabývá tématem návratu řidičů domů. Se svolením autorky vám předkládám několik příkladů ze života řidičů, s nimiž měla možnost pracovat, které na svém blogu popsala. Doporučuji je vaší pozornosti a přeji vám hezké počtení.

„Tatínku, ty ses vrátil!“

Pátek, 21.00 Vcházíte do domu obtěžkaný zavazadly z vaší cesty, prázdnými nádobami od jídla, špinavým prádlem na vyprání. Když překračujete práh svého domu, slyšíte volání: „Táta! Tatínek je zpátky!“ Vidíte, jak k vám běží vaše dvě děti, aby vás přivítaly. Za nimi jde vaše žena a v její tváři se zračí únava. Během vaší dvoutýdenní nepřítomnosti byla 3x u lékaře s dcerou, každý den nakupovala, chodila do práce, prala, žehlila, dělala s dětmi domácí úkoly, starala se o celou domácnost. Ale kromě únavy vidíte také úsměvy, radost a úlevu, že jste se vrátil v pořádku. Že máte před sebou pár hezkých dnů. Cestou domů už jste si plánoval, že v sobotu vezmete celou rodinu na výlet mimo město, že dopřejete své ženě pauzu od domácích prací a večer si pustíte hezký film nebo vyrazíte ven s přáteli. Na další cestu vyrážíte v pondělí odpoledne, takže se ještě musíte postarat o prádlo a nákupy. Nehodíte ale všechno na svou ženu. Uděláte to společně, připravíte si svoje zavazadla, oblečení. Těch pár dní hrozně rychle uteče, ale víte, že se máte kam vracet, víte, že na vás někdo čeká. Víte, že to, co děláte, má smysl.

„Otec přijel..“

Zase je pátek večer, přicházíte domů, zavazadla házíte do kouta a v domě není slyšet žádný velký ruch. Že by spali? Syn hraje na počítači, na uších má sluchátka. Dcera mu poklepe na rameno: „Otec přijel.“ Otočí se a kývne na vás. Dcera se nastrojila a jde ven. Během 5 minut je pryč. Manželka si v pokoji čte knížku, pomalu vstane, vybaluje vaše zavazadla a dává prádlo do pračky. Konverzace vázne. Jdete si do ledničky pro pivo, protože nemáte co dělat. Sednete si do křesla, zapnete televizi a po pár pivech usnete. Sobota uplyne, večer se sejdete s kamarádem v nedalekém baru. Vaše žena něco namítá, ale no tak, co je na tom, zajít si na pivo s kamarádem, kterého jste neviděl 3 týdny. Neděli prožijete s kocovinou. Manželka se postarala o zavazadla a nabalila nějaké jídlo, ale nemá dobrou náladu. Vypadá, jako by jen čekala, až odjedu. A tak odjíždím, je pondělí 6.00. Sedám do svého náklaďáku a vyrážím do světa.

„Už to nezvládám“

Svatba, plány, úvěr, koupě bytu, renovace. Všechno do sebe zapadá. Vydělávám slušné peníze ježděním pro nedalekou továrnu na výrobu oken, každý druhý den jsem doma. Ale chtěl bych vydělávat ještě víc. Dostanu nabídku na mezinárodní přepravu v režimu 3/1. Domluvím se s manželkou, že to zkusím, dokud nebudeme mít děti, vydělám víc a rychleji splatíme úvěr. Uplyne měsíc, druhý, pátý. Už jsou to dva roky. Přátelé a rodina se ptají, kdy budeme mít děti. My to ale odkládáme, zatím potřebujeme vydělat nějaké peníze, snad abychom si vbrzku koupili něco vlastního, náš vlastní náklaďák? Moje manželka pořád opakuje, že by chtěla, abych přestal tolik cestovat, abych se znovu vrátil ke kratším cestám a byl častěji doma. Někdy se hádáme, když jsem na cestě, někdy spolu celý týden nemluvíme, ale to přejde, už jen chvíli a budu doma častěji. Pátek, 22.00, jsem zpátky. Byt je prázdný. Moje žena tu není. Na stole leží žádost o rozvod a lístek, na němž stojí: „Takhle už to dál nejde…“

„Kde už jsi? Rychle se vrať…“

Čtvrtek, 17.00, 800 km od domova. Zvoní mi telefon. Volá manželka. Pláče, nedokáže mluvit. Přejedu do odstavného pruhu, klepou se mi ruce, snažím se manželku uklidnit a zjistit, co se stalo. Nakonec to slyším, ale nechápu… „Kdy se vrátíš, tvůj otec zemřel, měl infarkt…“ Co tím myslíš, že měl infarkt, vždyť ani neměl nemocné srdce, někdo to popletl. Bože, jak se můžu vrátit? Co mám dělat, už chci být doma, nemám sílu jet dál. Nemám sílu se vrátit. Zbývají mi dvě hodiny řízení, ale nemohu se soustředit, nemůžu si srovnat myšlenky. Nechci být na silnici nebezpečný, a tak zastavím na parkovišti a nastavím vozidlo do režimu přestávky. Celou noc jsem vzhůru, přede mnou je ještě spousta kilometrů. Manželka celý pátek pomáhá mojí mámě se zařizováním věcí okolo pohřbu a já tam nejsem. Řídím, přijedu domů, vracím se, abych se rozloučil s otcem.
Naposledy…

Je mi 24 let a mám 8 tisíc PLN (2 tisíce eur) měsíčně

Sobota, 8.00 Zastavím se v bytě, koupil jsem ho nedávno, měl jsem dost vlastních prostředků a trochu mi pomohli rodiče, takže jsem si ani nemusel vzít úvěr. Už 3 roky jezdím s náklaďákem po Evropě. Vydělávám velmi slušně, lidé mého věku nemají ani polovinu toho co já. Můžu si dovolit značkové oblečení, pěkné auto a večírky. Večer mám v plánu jet na víkend s přáteli, bude nás tam spousta, pronajali jsme si skvělý dům. Samozřejmě tam budu jenom já a jeden kamarád, ale nemám s tím problém. Většina mých kamarádů má buď přítelkyně, nebo dokonce manželky. Já stálou přítelkyni nepotřebuji. Když se chci bavit, na večírku se vždycky najde nějaká kočka. K čemu se otravovat, toužit, když jsem na cestách. Opouští domov a vyrážím na cestu, nemám těžkou hlavu, nemyslím na to, jestli se budu mít ke komu vrátit, nemusí mě štvát, že nebude na oslavě narozenin její mámy. Pravda je taková, že vracet se do prázdného domu není vždycky veselé, ale na druhou stranu mám celý život před sebou. Už jsem toho dosáhl hodně, mám plány a sny a vím, jak je uskutečnit. Jsem rád, že řídím náklaďák, ostatně ne každý v mém věku bere osm tisíc měsíčně a vrací se do vlastního pěkného bytu.

Mějme tedy více porozumění a empatie pro řidiče, z jehož hlasu a očí čiší nervozita a frustrace, když je jeho návrat domů odložen o den, nebo dokonce o týden.
Pro řidiče a jeho rodinu jde o otázku organizace celého víkendu, plánů, setkání, akcí. Je to nepřítomnost na oslavě synových narozenin, je to pozdní příjezd na svatbu kamaráda, je to další přeložení vyšetření u lékaře.

Zdroj, který jsem použil: https://instaspedytorka.pl/